Jaderná energie je v současné době stále jediným stabilně produkujícím nízkoemisním zdrojem energie, který lidstvo dokáže využívat.
Díky rostoucí poptávce po ekologických zdrojích elektřiny a tepla se v příštích dekádách buď podaří vyřešit problematiku efektivního vysokokapacitního ukládání energie z obnovitelných zdrojů nebo přijde nová vlna rozvoje jaderné energetiky, s níž bude svázána i otázka množství dostupných světových zásob uranu.
Nedělitelnou součástí této problematiky je i produkce vyhořelého jaderného paliva ve stávajících reaktorech s otevřeným palivovým cyklem. Jakkoliv nyní dominují jaderné energetice velké lehkovodní reaktory s otevřeným palivovým cyklem, umožnuje vývoj odolnějších materiálů a inovativních výrobních postupů oživit myšlenku použití rychlých reaktorů pro úplné uzavření palivového cyklu, nebo alespoň pro dlouhodobý provoz aktivních zón s poměrem spotřebovaného ku vytvořenému štěpitelnému materiálu blízkému jedné.
Jednou z technologií reaktorů, které do budoucna slibují přinést udržitelný, inherentně bezpečný a nízkoemisní zdroj energie, je koncept rychlého reaktoru chlazeného plynem (GFR – Gas-cooled Fast Reactor). Ten kombinuje výhody jaderných reaktorů s rychlým spektrem neutronů s vysokou výstupní teplotou chladiva známou z technologie (V)HTR (very high-temperature gas-cooled reactor). Nezanedbatelnou výhodou je na poměry rychlých reaktorů bezpečné a predikovatelné neutronické chování aktivní zóny.
